Můj knižní seznam

26. june 2017 at 15:36 | Jane.
Velmi pravděpodobně následující seznam nezahrnuje vše, co jsem kdy přečetla, proto ho prosím berte s nadsázkou. Ono je totiž docela dost těžké, vzpomenout si, co všechno se mi kdy dostalo do ruky, ale snad se seznam bude postupně rozrůstat. Určitě ho budu aktualizovat :).

Přečtené knihy:

A
Louisa May Alcott - Malé ženy
Heather Armery - Staré řecké báje a pověsti
Jane Austen - Opatství Northanger
Jane Austen - Pýcha a předsudek
Jane Austen - Rozum a cit
Jane Austen, Charlotte Brontë - Hledání štěstí

B
Emily Brontë - Na větrné hůrce
Charlotte Brontë - Jane Eyre
Charles Bukowski - Hollywood
 

Po dvacáté čtvrté

24. june 2017 at 23:05 | Jane.
Pár dní nazpátek jsem měla narozeniny, dvacáté čtvrté narozeniny.

Den jako každý jiný? Pravděpodobně ano, ale jak to tak bývá, když má člověk narozeniny, začne o životě, alespoň na chvíli, přemýšlet o kousek více než obvykle. Mít dvacet čtyři není ani zdaleka takové, jak jsem si to před pár lety představovala. Dokonce bych řekla, že je to jeden z nejpitomějších milníků, kterého jsem se prozatím dožila.

Samozřejmě, že to neplatí pro každého, věřím, že existuje spousta mladých lidí, kteří mají ve dvaceti čtyřech, jak se tak říká "jasno" a "pořešeno", ale já k nim tedy rozhodně nepatřím.

Dvacet čtyři je zvláštní číslo, je to číslo, které o vás prozrazuje, že už jste přeci jenom nějaký ten pátek považováni za dospělého jedince, ačkoli se tak zatím ani zdaleka necítíte. Je to číslo, které vám nedovoluje ospravedlňovat věci, které jste doposud nestihli anebo naopak kompletně zvorali tím, že je vám přece "jen dvacet", protože to už tak úplně není pravda, a to vzhledem k faktu, že ke čtvrtstoletí to máte, co by kamenem dohodil.

Kým chci být až vyrostu

28. january 2017 at 21:18 | Jane.
Rozhodla jsem se správně? Má to, co dělám nějaký smysl? Kam mě mé rozhodnutí přivede?

Tyhle otázky si pravděpodobně čas od času položí každý z nás. A pokud jste právě v tomhle dotazníkovém stádiu života, tak vás možná napadají stejně expresivní odpovědi, jako mě. Kam mě to všechno jednou přivede…

Vždycky jsem samu sebe považovala za člověka, který se řídí především rozumem. Samozřejmě pominuli období zhruba okolo šestnáctého roku života, kdy jsem občas mozek schovávala hluboko do kapsy a raději místo něj hlavu zdobila brýlemi (asi tušíte jakou měly barvu), ale o tom snad někdy jindy…

Racionalita je zkrátka má parketa.

Next articles


Where to go next

Advertisement