What feels like the end is often the beginning.

Kým chci být až vyrostu

28. january 2017 at 21:18 | Jane. |  TEATIME
Rozhodla jsem se správně? Má to, co dělám nějaký smysl? Kam mě mé rozhodnutí přivede?

Tyhle otázky si pravděpodobně čas od času položí každý z nás. A pokud jste právě v tomhle dotazníkovém stádiu života, tak vás možná napadají stejně expresivní odpovědi, jako mě. Kam mě to všechno jednou přivede…

Vždycky jsem samu sebe považovala za člověka, který se řídí především rozumem. Samozřejmě pominuli období zhruba okolo šestnáctého roku života, kdy jsem občas mozek schovávala hluboko do kapsy a raději místo něj hlavu zdobila brýlemi (asi tušíte jakou měly barvu), ale o tom snad někdy jindy…

Racionalita je zkrátka má parketa.
 

STORYTELLER

7. january 2017 at 15:17 | Jane

Uvařte si teplý čaj, pohodlně se uvelebte do svého oblíbeného křesla a čtěte :-).


_______________________________________________________

Long stories

delší příběhy na pokračování



_______________________________________________________

Short stories

krátké povídky a staré školní slohovky ze dna mého šuplíku


_______________________________________________________

Little poems

veršovánky z pera básnického střeva

| A Poem |

Víkend

20. october 2016 at 20:53 | Jane |  TEATIME
Už to bude skoro měsíc... Čemuž se mi v tuhle chvíli snad ani věřit nechce, protože mám, bez sebemenší nadsázky, stále v živé paměti každičkou minutu oněch víkendových dní.

A tak tu teď ležím na posteli, zírám na monitor a napadá mě jedna jediná věc - jak zvláštní veličinou je vlastně čas. Nedá se uchopit, nelze ho spatřit, zpomalit či alespoň na chvíli zastavit, natož pak vrátit zpátky. Člověk je proti němu bezmocný, a jediné, co je mu dovoleno, je zcela se času podvolit a nechat se jím vést... Jak minuty jedna za druhou svým nevyzpytatelným tempem plynou, čas od času se i sám čas nepozorovaně vkrádá do našich myslí (tedy alespoň ta má mysl je v poslední době značně průchozí). A v takovýchto okamžicích, kdy si čas pootevře dvířka až k myšlenkám, právě tehdy nám dává nejvíce pocítit svou pravou podstatu - totiž vzácnost. V obyčejném sychravém odpoledni by se možná mohlo zdát, že nic jako čas vlastně neexistuje, ale... občas je člověku dovolena ještě jedna věc, a sice pocítit tok času, a mnohdy jsou to právě tyhle chvíle, na které by člověk snad nejraději zapomněl.

Toho víkendu se stalo všechno. Jsem si naprosto jistá, že ještě nikdy v životě jsem emoční škálou všeho druhu neprolítla tak rychle, jako za oněch osmačtyřicet hodin.

Next articles