Having first tea with you

20. april 2015 at 10:00 | Jane
Před necelými devíti lety jsem se nacházela v podobné situaci, v jaké se nácházím právě teď, když se snažím napsat tenhle úvodní článek. Tehdy, v roce 2006, mi bylo třináct let a založila jsem si svůj první blog (což je taky doufám jediná věc, kterou mám dnes se svým pubertálním třináctiletým já společnou). Už si ani nevzpomínám, co mě k tomu tenkrát vedlo, ale faktem zůstává to, že jsem blogování od prvního momentu zcela propadla a na několik let se pro mě blog stal součástí mého všedního života. Tahle etapa se ale pomalu začala blížit ke konci ve chvíli, kdy jsem nastoupila na střední a začaly mě zajímat jiné věci, poznala jsem nové kamarády a poprvé po dlouhé době jsem měla pocit, že někam opravdu patřím. V mnoha ohledech bylo tohle období mého života pro mě to nejšťastnější. Najednou už pro mě blog začal ztrácet tu hodnotu, kterou představoval dříve. Už jsem neměla potřebu pravidelně na něj přispívat, daleko raději jsem pobývala v realitě než ve svém malém virtuálním světě. A tak se stalo, že jsem jednoho dne blog, po téměř čtyřech letech, zrušila. Co mě ale vlastně v současnosti vede k tomu začít znova, od začátku?


Sama vlastně pořádně nevím, možná to je právě ta potřeba začít znova. Od doby, kdy jsem napsala svůj poslední článek na starém blogu uběhlo spoustu let a hodně věcí se v mém životě změnilo, i já jsem se v mnoha ohledech změnila. Říká se, že některé věci se vrací v kruzích a člověk se občas dostane do momentu, kdy je ztracený a neví si sám se sebou rady. Myslím, že právě v takové situaci se nacházím i já.

Poslední rok mého života byl poměrně hektický a plný stresu a to až do té míry, že jsem získala pocit, že kazím, co se dá. Zkrátka se mi určité věci nepovedly tak, jak bych si přála. A tak jsem si řekla, že prostě potřebuju pauzu, na chvíli se zastavit a ujasnit si, co vlastně chci dál dělat. Snad ještě nikdy předemnou nebyla budoucnost tak nejasná jako je tomu dnes. Vždycky jsem měla ráda ten pocit, že přesně vím, co se stane a to jak chci, aby můj život vypadal. Ale všechno se prostě naplánovat nedá a to, že "nevím" mě sice do určité míry děsí, ale na druhou stranu je to vlastně hodně osvobozující pocit. A tak jsem si řekla, že je na čase začít konečně dělat taky to, co mě baví a dělá mi radost, to, co by mě motivovalo do budoucna a taky to, co jsem vždycky chtěla dělat, ale co jsem odsouvala na vedlejší kolej kvůli jiným povinnostem. Tento blog je tedy, jak už jste nejspíše vytušili, věnován všem těmto tématům.

No a teď už k samotnému blogu, který je tématicky rozdělen do pěti okruhů, které by vám toho o mě měli trošku více prozradit. První rubriku, ve které se nachází také tento článek, jsem pojmenovala teatime a měla by plnit úlohu jakéhosi deníku, kde ale velmi pravděpodobně nebudu přispívat denně, ale která by měla obsáhnout to, co se v mém, jistě superzajímavém, životě v poslední době udává. Pokud vás mate název rubriky, tak jsem naprostý blázen do čaje a piju ho, zkrátka kdy jen se to dá :).


Další rubrika nese název storyteller a bude zaměřená na moji "tvorbu". Už jako malá holka jsem měla hodně velkou fantazii a vymýšlela jsem si vlastní pohádky, básničky a podobně. Psaní mě vždycky hodně bavilo a kdybych někdy napsala skutečnou knihu, ikdyby si jí přečetlo jen pár lidí, tak by se mi splnil dětský sen. Nevím, jak časté budou příspěvky v této rubrice, ale rozhodla jsem se jí zařadit právě proto, že jsem se k psaní chtěla už dlouho vrátit a tohle by mě snad mohlo nakopnout.

Rubrika bookcase pravděpodobně nepotřebuje větší vysvětlení, jak už jste zjistili, tak jedním z mých přání je napsat knihu, takže asi nemusím říkat, že ráda čtu a právě kolem knih se budou točit články v této rubrice.

V předposlední rubrice life in pictures se budou sem tam objevovat momentky z mého všedního života a z cest, protože cestování je další věc, kterou miluju a foťák pochopitelně tahám všude sebou :).

No a nakonec v rubrice food se jako správný milovník jídla a žrout s vámi podělím o svoje kulinářské pokusy, recepty a moje oblíbená snídaňová rána.

No a to by bylo prozatím asi všechno, co jsem chtěla k blogu říct, takže pokud jste vydrželi číst až doteď (pokud to teda někdo vůbec čte :D), tak vám moc děkuju a zatím se mějte hezky!

Jane.


PS: Pokud nějakým nedopatřením čtete tento úvodní článek v roce 2017+, tak jste si možná všimli, že má organizovanost ohledně rubrik je ta tam, ale i přes to doufám, že mi dnešní podobu blogu (ať už vypadá jakkoli) prominete.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Nathalie Nathalie | Web | 19. may 2015 at 11:17 | React

Taky jsem s blokováním začala na ZŠ. Tehdy jsem měla problém zapadnout, navíc se pak zvedla vlna psycho šikany, ale s příchodem na SŠ se toho hodně změnilo a blog skoro nefungoval. Párkrát jsem přidala kapitolu k nějaké povídce - baví mě (nebo aspoň bavilo) vytvářet si svůj svět s vlastními pravidly, vytvořit charaktery a vymyslet příběhy. Pomáhalo mi to překonat tu základku, ale na střední už moc času nebylo, sem tam se něco povedlo napsat, ale nebyl čas ani zájem. (Podobné důvody, jaké jsi uvedla ty) Teď končím třeťák a rozhodla jsem se si založit nový blog, který bude obsahově víc splňovat mé požadavky (takze lifestyle) a povídky (pokud nějaké jeste napíšu) asi budou pokračovat na původním blogu... To jsem si ještě nedomyslela :-D

Přeju, ať se ti v blogování daří a ať ti to něco dá :-) tématicky to vypadá zajímavě i články jsou pěkné, tak jen tak dál :D

2 Jane Jane | 19. may 2015 at 11:41 | React

[1]:Díky :-). Řekla bych, že teď mě blogování a psaní obecně baví víc, než kdysi. Už se nesnažím "honit návštěvnost" :D, nepotřebuju uznání druhých tolik, jako dříve, ale píšu o tom, o čem chci, protože mě to zkrátka baví :-)...

3 Kate Kate | Email | 5. october 2015 at 14:56 | React

[2]: Tak to je nás víc... :-)
P.S.: Líbí se mi, jak sis utřídila rubriky. Já bych to nedokázala, jelikož jsem nestabilní povahy - pořád musím něco měnit... :-)

A ještě jeden takový maličký dotaz - co se stalo s tvým starým blogem? :-) Celkem mě totiž zajímá jeho osud - tedy je-li smazaný či jen opuštěný. :-D

4 Jane Jane | 5. october 2015 at 18:53 | React

[3]: Děkuju :-).
Je smazaný a docela mě to mrzí, protože bych se teď ráda podívala, co jsem tam kdysi psala za ptákoviny. Asi by to byl podobný pocit, jako když občas otevřu svůj starý deníček. Vždycky se dost nasměju a vzpomenu si díky tomu na věci, které jsem už dávno zapomněla, že se vůbec staly :D...

5 Kate Kate | Email | 5. october 2015 at 22:51 | React

[4]: Mám to podobně, i když já nepíšu tak dlouho, stejně se téměř hanbou propadám, když si čtu svoje minulé texty... Někdy se propadám i u těch současných... :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement