Fotografie

10. july 2015 at 10:00 | Jane
Předevčírem se nad naším pidi městečkem prohnala bouřka. Jak to tak bývá, když se venku "čerti žení", vypojili jsme veškerou elektroniku ze zásuvky. "Co teď?", říká si člověk 21. století. No, možnosti byly vskutku omezené... Ale pak mě to napadlo! Zašla jsem za babičkou, zapálily jsme svíčky a já jí uprosila, aby otevřela starou zaprášenou krabici plnou černobílých fotografií.

Člověk by ani neřekl, kolik lidských let se dá vměstnat do takové krabice. Babička měla skoro ke každé fotce nějaký příběh a já se dívala do tváří lidí, které jsem nikdy nepoznala.

Řeknu vám, vidět dědu na školní fotografii z první třídy, to je teda zážitek! Byl bosý a na sobě měl námořnický obleček (který k této každoroční příležitosti oblékal tak dlouho, dokud z něj nevyrostl). Uprostřed seděl pan učitel v obleku a na tváři měl obrovský knír (co všichni měli tenkrát s těmi kníry?).


Jak jsme se tak probírali fotkami dál, mohla jsem vidět, jak vypadal dům, z jehož pokoje právě sepisuji tento článek, když ho prarodiče stavěli. Jak vypadaly okolní cesty a dědovo první auto - bílá octávka, se kterou jezdil šestnáct let, než jí prodal dál. Je zvláštní, kolik let takové auto vydrží! Zvlášť, když si uvědomím, že se na něm v osmnácti učil řídit můj otec, ale při jeho pořízení mu byly pouhé čtyři roky... Mimo to, vidět otce v obrovských zvonáčích a s vlasy delšími, než mám dnes já, taky nebylo úplně k zahození :-D.

Takhle jsme s babičkou strávily téměř 3 hodiny, než jsme se probraly všemi těmi fotkami. Ze všech těch obrázků a vyprávění jsem získala pocit, že jsem alespoň trošku poznala své předky.

Když jsme krabici otevíraly, tak jsem ale ještě netušila, jaký poklad mě bude čekat na jejím dně. Byla to fotografie na velmi hrubém podkladu, na níž byla zachycená babička mé babičky, tedy má praprababička, žena, která mou babičku a její sourozence vychovávala. Na klíně jí v tom okamžiku seděl babiččin asi tříletý tatínek. Nebylo třeba ani počítat, abych v tom momentu pochopila, že se skrz tento obdélníkový papír dívám do počátku 20. století.

Jane.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 lucy1919 lucy1919 | Web | 10. july 2015 at 19:22 | React

Děkuju, tak to máme stejně :D
To je pěkné se dívat na staré fotky, taky jsem takhle byla u babičky a ta mi ukazovala plno fotek a třeba i fotku mého taťky kde je mu asi půl roku. K nepoznání ! Pak mi i pár fotek darovala což hodně potěší. :)

2 Calwen Calwen | Web | 10. july 2015 at 20:37 | React

Páni to ti závidím, mít takovou babičku. Se mnou se radši nechtějí dívat na fotky ani rodiče, abych je náhodou neviděla jak vypadali :D. Taky u nás byla ta bouřka, ale elektřina se vypnula sama :D. Pěkný článek :-) .

3 Jane Jane | 11. july 2015 at 19:07 | React

[1]:To věřím :-). Já svého taťku poznala na každé, vypadáme totiž jako mimina úplně stejně :D!

[2]: Díky, budeš je muset ukecat, i když myslím, že nebýt babičky, tak bych se k fotce taťky ve zvonáčích taky nikdy nedostala :D..

4 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 8. august 2015 at 21:44 | React

Ach...! Sice jsem s tímhle článkem od Tebe přečetla jen 3 články, ale i tak Ti musím říct, že musíš být naprosto úžasná! :) Sednout si takhle s babičkou a probírat se starými fotkami... A ještě s ní u nich strávit tolik času! To je prostě nádhera! :) Shodou okolností teď mamka s babičkou taky nějaké staré fotky našly a musím říct, že chápu, o čem mluvíš. :) I když jsem některé lidi neznala, pořád mě bavilo si je prohlížet a alespoň "nacítit" jejich atmosféru. ;)

5 Jane Jane | 9. august 2015 at 18:01 | React

[4]: Jsi hodná, díky :). Přesně tak, alespoň vím, jak mí vzdálenější příbuzní vypadali a mám šanci se o nich něco málo díky babičce dozvědět :).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement