Setkáme se ve snu

9. july 2015 at 16:52 | Jane
Víčka mi těžknou, na nic už nemyslím, snažím se nevnímat neustále pulzující bolest v mé hlavě a oteklé tváře. Tak se to tedy opravdu stalo? Ani nevím jak, ale věděla jsem to už ve chvíli, kdy zazvonil telefon, dávno před tím, než má matka položila sluchátko a podívala se na mě pohledem, který nepotřeboval další vysvětlení. Ty nekonečné týdny plné strachu z nevyhnutelného jsou tedy u konce, už není třeba se bát.

Znala jsem tě čtrnáct let, vídala tě každý den, nebyl jsi jen pouhým členem mé rodiny, byl jsi můj opravdový přítel. Kdy tě zase uvidím? Kdy si s tebou popovídám? Kdo mi bude vyprávět sprosté vtipy, naučí mě polku, zabrouká mi melodie z černobílých filmů,…?

Vší silou, která mi ještě zbývala, jsem si přitiskla polštář k hrudi a oběma rukama ho pevně objala. Měla jsem pocit, že nikdy v životě už nezažiju takhle příšerný den. Tehdy jsem pochopila, že na smrt se nedá připravit, ať víte sebedéle, že se blíží mílovými kroky. Věděla jsem, že už se nedalo nic dělat, nemoc prostoupila celé tvé tělo i mysl. Ani jednou si mě nepoznal a přesto jsem si sobecky přála, aby si tu se mnou byl.


Myslím, že si to nikdy nepřestanu přát, i když je to už osm let, kdykoliv se mi přihodí něco významného, vzpomenu si na tebe, na to, co bys mi asi řekl, jak by ses tvářil. Často si představuji chvíle, kdy jsi tu ještě byl, někdy ty šťastné a někdy ty, o kterých pochybuji, že je budu kdy schopná vymazat z paměti. Někdy se usmívám, někdy pláču, ale nikdy si nevzpomenu na jediný moment, kdy bys mi řekl křivé slovo.

Když jsem se následujícího rána probudila, věděla jsem, že se mi o tobě tu noc zdálo. Nepamatovala jsem si detaily, ale měla jsem podivný pocit, že jsi tu se mnou na chvíli byl, že jsme se setkali v mém snu. Kéž by se mi o tobě zdálo každou noc, kdykoliv potřebuju poradit s něčím, o čem vím, že bys pochopil jen ty.

Trvalo mi opravdu dlouho, než tohle neustálé snění o tobě, ať v bdělém stavu či ve spánku skončilo. Nechtěla jsem se vzdát jediné myšlenky na tebe, protože jsem měla pocit, že když popřu to, co se stalo, nebudu se muset rozloučit.

Za těch osm let se mi po tobě nepřestalo méně stýskat, jen se to, že tu nejsi, stalo realitou mého všedního života a já opustila ten svět snů, ve kterém to všechno nebyla pravda. Čas možná dovede zastavit potoky slz a utišit vtek nad vší tou bezmocí, ale nevěřím tomu, že dokáže vyléčit vše. A tak mi nezbylo než doufat, že se čas od času opět potkáme v onom světě, kde lidské sny ožívají.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Mischelle Mischelle | Web | 9. july 2015 at 17:12 | React

hezky napsané :)

2 Yama-chan Yama-chan | 9. july 2015 at 21:40 | React

Moc hezké :-D

3 Zlomenymec Zlomenymec | Web | 9. july 2015 at 23:37 | React

Je to založeno na skutečné události? :(

4 Jane Jane | 10. july 2015 at 8:40 | React

[1]:[2]: Děkuju :).

[3]: Ano, je..

5 Zlomenymec Zlomenymec | Web | 10. july 2015 at 23:56 | React

[4]: Tak to věz, že znám tyhle sny, kdy se nechceš probudit, protože víš, že jenom tak máš s dotyčným šanci prožít něco nového :)

6 Jane Jane | 11. july 2015 at 19:13 | React

[5]: Je to docela smutné.. ale takovým zvláštním způsobem. Taková malá občasná soukromá realita číslo dvě :-).

7 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 8. august 2015 at 21:38 | React

♥x♥ = ∞

Myslím, že kdo někoho takhle neztratil tomu těžko porozumí. A zároveň neříkám, že tomu rozumím o nic víc, než ten, kdo někoho doopravdy ztratil. Já ještě ne a přesto mě to neuvěřitelně dostalo. Snad možná proto, že to slovíčko "ještě" nemá v té větě trvalé místo...

Vážně nádhera! ♥

Mrazí mě z toho. ;)

8 Jane Jane | 9. august 2015 at 18:04 | React

[7]: Děkuju. Pro mě taky bylo těžké si něco takového jen představit. Jsem ráda, že máš stále všechny své blízké blízko :).

9 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 9. august 2015 at 22:22 | React

[8]: Zatím. :(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement