Jednou to přece - sakra - musí vyjít!

28. september 2015 at 8:20 | Jane
Můj děla celý život sázel sportku, každý týden (no dobře, celý život ne, ale minimálně od jejího vzniku :D). Jen jednou jedinkrát se mu podařilo vyhrát větší obnos peněz. Dle babiččiného vyprávění to bylo někdy v 90. letech a tenkrát děda vyhrál okolo dvaceti tisíc. I přes to, že se mu po většinu času stráveného sázením nedařilo, nikdy se nevzdal toho snu, že jednou takhle příjde k penězům. Jeho krédo zkrátka bylo: "Jednou to přece sakra musí vyjít!" Když děda před osmi lety umřel, převzala po něm štafetový kolík babička.

Babička u nás doma ale zdaleka není jediným člověkem s neochvějnou víru v ta správná čísla. Stejně tak její syn, můj taťka, už ode dne, kdy dostal svou úplně první výplatu, každý týden čeká, kdy už ten milionový život konečně příjde. Dneska je mu 55 let a stále nic.

I přes to, že jsem prý celej táta, tuhle vlastnost jsem po něm asi nezdědila, nebo spíše od něj neodkoukala. Nikdy v životě jsem nic nevyhrála. Zatímco táta razí podobné heslo, jaké razil děda, já jsem spíše člověk, který si pomyslí: "Mě se tohle stát prostě nemůže." A tak mě ani nikdy v životě nenapadlo vsadit si. Jen jednou jsem k narozeninám dostala výherní los. Stál 50kč a já si na něm "vyškrtala" pětistovku. Někdo by řekl, osud! Já říkám - náhoda.


Nikdy jsem nežila v luxusu, nedostávala závratné kapesné ani drahé dárky. Mí tvrdě pracující rodiče na to zkrátka neměli. I přes to jsem ale nikdy neměla pocit, že by mi něco scházelo. Měla jsem krásné bezstarostné dětství, ve kterém peníze nikdy nehrály hlavní roli.

Dnes je mi dvaadvacet a pomalu si začínám uvědomovat, že od určitého věku peníze v životě každého člověka zaujímají neuvěřitelně důležitou pozici. Peníze totiž znamenají existenční svobodu.

Otázka, zda bych chtěla být milionářem, je podle mě bezpředmětná. Zeptejte se na to mého táty. Kdo by nechtěl? V čem se ovšem mohou rozcházet lidské představy je to, jak bychom s danou sumou naložili.

Nikdy v životě jsem já, ani mí blízcí, nezažili ten pocit, přijít do jakéhokoli obchodu a nemuset se před uskutečněním nákupu nejprve dlouze zadívat na cenovku. Jaké by to asi bylo mít všechno, na co bych si ukázala? Uspokojoval by mě takový život? Změnil by se můj charakter? To se z mého pesimistického pohledu pravděpodobně nikdy nedozvím.

Je mi dvaadvacet let. Jakmile dostuduju a najdu si první slušnou stálou práci, budu si muset začít šetřit na důchod (už teď je podle mě pozdě), abych se jako stará paní nemusela strachovat o střechu nad hlavou. Pokud se tedy onoho důchodového věku vůbec dožiju. Zajímali jste se někdy o to, v kolika letech půjdete do důchodu? Pokud ne, ani se na to číslo radši nedívejte.

Vzhledem k mému zmiňovanému věku, jak mi má matka už stihla naznačit, "biologické hodiny tikají." Ideální je prý mít prvního potomka do 30 let. Když jsem svou matku informovala o tom, ať s tím rozhodně nepočítá, netvářila se na to příliš chápavě.

Není pravda, že nechci mít děti, ale můžete mi někdo prozradit, kde má mladý člověk vzít peníze na to, aby si mohl dovolit ten luxus, mít dítě?

Dle "plánu" bych měla studium dokončit za 3 roky. Pokud po škole neztvrdnu na pracáku a začnu hned vydělávat, bude samozřejmě nějakou dobu trvat než se vypracuju k tomu, abych za svou práci dostávala slušně zaplaceno. A biologické hodiny stále tikají.

Děti bych si opravdu přála, ale až v té chvíli, kdy budu vědět, že si je mohu opravdu dovolit. Jen doufám, že pak už na ně nebude pozdě. Nechci, aby mě museli živit jiní a nechci mít dítě za každou cenu. Když to řeknu opravdu nevybíravě, tak nechci, aby mé dítě platilo ve škole za sociální případ. Chci mu dát vše, co dítě potřebuje a chci mu to dát ze svého.

Co říct závěrem? Asi začnu taky sázet tati (anebo vykrademe banku?).

Jane.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Grumpy Grumpy | Web | 28. september 2015 at 9:25 | React

To je milý článek :) Na začátku jsem si řekla, že pokud jsi po příbuzných zatím nezdědila zálibu v sázení, tak to určitě ještě přijde později - no a sama sis to potvrdila v závěru :-D

S pasáží ohledně dětí naprosto souhlasím, nemůžu vystát rodiny, které si pořizují děti, když je nemají z čeho uživit (hlavně, že mají třeba na cigára...). I když sama studuju obor, kde mám celkem dobrou pravděpodobnost uplatnění na trhu práce, okolí mi vždy říkalo, že se musím dobře vdát :-D A jestli kdy budu chtít děti, tak by to mělo být někdy mezi 25-30 lety, a to bych si teda musela sakra pospíšit :-D

2 May May | Web | 28. september 2015 at 9:31 | React

Líbí se mi co o penězích jednou řekl Paul Stanley. "Ve chvíli kdy máte dost peněz vám dojde že nejsou podstatný. Jediný vám peníze daj je možnost na peníze konečně zapomenout."
Jasně, existuje nezbytný minimum peněz abysme neskončili na ulici. Ale opravdový štěstí myslím přinese jen dělání toho co nás baví a bytí s lidma, který nás maj rádi.
Můj otec jednou ve sportce vyhrál, všechno si to nechal pro sebe.. :D .. a žádný štěstí mu to nepřineslo. Znám to sám od sebe. Po něčem toužim, tak si na to vydělám a ve chvíli kdy to můžu mít.. už to nechci. Protože jsem ve skutečnosti nechtěl tu věc, ale vědomí, že jsem schopnej toho dosáhnout. Jinejma slovama - lidský ego pracuje.
Co se týče dětí, vidim to stejně.. chci aby se měli co nejlíp. Na druhou stranu, sám jsem rozhodně nevyrůstal v bohatství (a jak píšeš, ve škole mi to dali sežrat :-D ), i tak jsem ale vděčnej že mě rodiče přivedli na svět. Třeba by to tvoje děti viděly stejně.

3 Sabča Sabča | Web | 28. september 2015 at 10:32 | React

hezkej blog, zvu tě na svuj

4 Jane Jane | 29. september 2015 at 8:20 | React

[1]: Děkuju :-). No minimálně jsem konečně pochopila, co na tom taťka má :D.
Jinak větu: "Musíš se dobře vdát, protože chlap je živitel rodiny.", jsem slyšela fakt mockrát.
Existuje docela málo věcí, co mě dokáží vytočit, jsem poměrně kliďas :D, ale tahle věta.. to je zaručený recept, jak na mě :D.

[2]:S tím souhlasím, že opravdové štěstí je v něčem jiném než v penězích. Na druhou stranu, pokud je člověk nemá, dokáže mu to život hodně ztížit.
Např. můj táta má rodinu, přátele, střechu nad hlavou, práci... ale zároveň svým platem táhne celou rodinu a kdyby o práci přišel, ovlivnilo by to všechny kolem, kteří ho mají rádi a kteří na něm vlastně závisí. Takže každý den, vzhledem k svému věku a faktu, že kdyby o práci přišel, už ho pravděpodobně nikde nezaměstnají anebo alespoň ne za ty peníze, které má teď, chodí spát hodně ustaraný.
Možná právě proto, když mám nějakou přechodnou práci při škole, tak uvažuju podobně jako ty. Nejdřív jsem nadšená, že budu mít své peníze a říkám si, co všechno si za ně koupím, ale pak to většinou dopadá tak, že si je střádám na účtu, "kdyby náhodou".
Možná máš pravdu, že by to mé děti pochopily, ale tohle pro ně nechci. Nebo to možná trochu sobecky nechci pro sebe. Chodit každý den spát s hlavou plnou myšlenek...

[3]: Díky :-).

5 Kate Kate | Email | 5. october 2015 at 14:26 | React

Skvělý článek. Četl se mi tak dobře, že mi bylo až líto, že skončil... :-) Ale skončil dobře! :-D
Nikdy jsem nepochopila tu "chuť" sázet. Já jsem soutěživý typ člověka, ale pro "lotynku", jakože pro loterii, mám jen malé pochopení. :-)
A plně s tebou souhlasím - mít děti je luxus, který si jen málo lidí může dovolit.
Mít potomka a nebýt zajištěný (finančně zajištěný) není správné - chudák dítě. Snášet potom ty posměšky okolí: "Hele támhle de, socka jedna!" musí být hrozné. Ani si to neumím představit, jak moc ponižující to musí být. :-(
Děkuji za článek, který byla radost číst... :-)

6 Jane Jane | 5. october 2015 at 19:00 | React

[5]: A já zase moc děkuju za milý komentář! Potěšil mě :-).

7 Eleanor Eleanor | Email | Web | 15. october 2015 at 9:13 | React

Mám to podobné... Všichni mi říkají, že jsem kariérista a měla bych raději myslet na děti než na školu... Inu, snadno se to řekne, ale kde vzít ty peníze, to už mi nikdo neřekne...

Pak miluji rady, tak se vdej. Přítel má přeci dobrý plat.. Inu dobrý, aby živil sebe, dům a studenta - brigádníka. Jenže dítě už těžko dáme... Takže mám návrh, až bude festival v Cannes balíme kufry a jedeme shánět ženichy, ne? Beru Johnnyho Deppa nebo Toma Hiddlestona :D

8 Jane Jane | 15. october 2015 at 9:39 | React

[7]: Haha, to je dobrý plán :D!! To už mi bylo taky řečeno, že si mám vzít milionáře, stačí prý u nějakého takového pána dělat sekretářku :D..

9 Eleanor Eleanor | Email | Web | 15. october 2015 at 9:43 | React

[8]: Sekretářky jsou out. Na ty už si dávají pozor! Musíme vymyslet něco rafinovanějšího :D

10 Jane Jane | 15. october 2015 at 9:56 | React

[9]:Tak to bude oříšek teda! Ale byl by to docela dobrý námět na článek: Jak ulovit milionáře, aneb sportka je pro amatéry :D.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement