Vánoční vzpomínka

20. november 2015 at 13:41 | Jane
Čas vánoční se blíží mílovými kroky a všichni dospěláci zase jen kroutí hlavami nad tím, jak rychle ten rok utekl!

Z pohledu nedospěláka je to s tím časem však přece jen trošičku jiné. Když jsem byla dítě, tak jsem čas nevnímala, tak, jako dnes. Ostatně kdo by se tím, jak ten čas utíká, v deseti zaobíral. Každý rok touhle dobou mám tendenci bilancovat nad tím, co všechno se mi povedlo a nepovedlo, a jak efektivně jsem letos využila čas, který mi byl dán. Ne vždy jsem spokojená, konkrétně za letošek bych se určitě nepochválila. Dobrá věc ale je, že na prahu ledna 2016 budu mít zajisté pocit nového začátku a s úsměvem na rtech budu mít šanci znovu všechno pohnojit, anebo když se na mě usměje štěstěna, udělat se svým životem zase jednou cosi smysluplného. Toliko však o problémech dospěláka.

Děti jsou v tohle ročním období v obrovské výhodě. Jejich mysl zpravidla nezaměstnávají pracovní, studijní, osobní či partnerské úspěchy a neúspěchy a nepřemítají o tom, jak bídně vypadají v souvislosti s jejich představami o vysněné budoucnosti a finanční nezávislosti zůstatky na jejich osobních účtech. Tedy alespoň já, coby desetiletá holka jsem takto seriózně o svém životě neuvažovala.

Jakmile nastal přelom listopadu a prosince, tak jsme se s bráškou začali nervózně vrtět a následně od prvního prosincového dne jsme každé ráno nadšeně otevírali další a další okýnka v čokoládovém kalendáři a nemohli se dočkat, až nás navštíví Ježíšek (no dobře, já jsem poctivě otvírala jedno okýnko denně jako zodpovědná o čtyři a půl roku starší sestra, zatímco brácha je většinou pozotvíral všechny na jednou a pak mi chodil ujídat ty moje).


Když nastal vytoužený štědrý den, tak jsme ráno u pohádek ozdobili vánoční stromeček (který nám mimochodem jednoho roku vydržel až do poloviny března, protože jsme ho s bráchou za žádnou cenu nechtěli odstrojit). Celý jsme ho ověsili těmi nejšílenějšími pestrobarevnými ozdobami, jaké jsme našli a čokoládovými figurkami, zlatými střapci a řetězy jako profesionální dekoratéři s vytříbeným vkusem, no a na závěr jsme na něj umístili barevné žárovky, a když se setmělo a stromeček se rozsvítil, přivírali jsme oči, abychom viděli tu barevnou nádheru zářit "rozmazaně".

Večer jsme pak, jak nejrychleji to jen šlo, zblajzli štědrovečerní večeři, utíkali jsme nahoru k babičce vyhlížet zlaté prasátko. V tom se zezdola ozval zvuk zvonečku a my jsme v tu ránu věděli, že si Ježíšek i letos usmyslel, že jsme byly hodné děti. Vyskočili jsme a se slovy "Ježíííšek je tady!!!" jsme se rozeběhli na chodbu. Tam na každém schodu, z pravé i z levé strany hořely svíčky a z lustru visely prskavky. Cestička ke stromečku byla vysypaná drobnými stříbrnými hvězdami. Nic kouzelnějšího jsem nikdy neviděla a ten pohled si nosím v sobě už dvanáct let.

Když je člověk dospělý, a především v dnešním šíleném světě, je těžké věřit v dobro, natož pak na kouzla a zázraky. Vánoce, svátky klidu, představují pro mnohé z nás nejhektičtější část roku, kdy se všichni jako blázni přetahujeme v obchodních centrech o poslední hračku, pečeme dvacet druhů cukroví a gruntujeme celý dům od půdy až po sklep. A tím se, dle mého názoru, ono kouzlo Vánoc pro mnohé dospěláky vytrácí a Vánoce se tak stávají svátkem spíše pro děti, které si jej bezstarostně a na sto procent umějí užít.

Na druhou stranu to tak ale asi má být. Rodiče, jakožto věrní Ježíškovi pomocníci, by dle mého názoru měli udělat vše pro to, aby jejich děti prožívaly každý rok kouzelné Vánoční svátky a měly tak v dospělosti na co vzpomínat, a pokud se jim poštěstí mít také své vlastní děti, předávat tak kouzlo Vánoc i další generaci.

Dnes jako dospělá už sice Vánoce neprožívám tak, jako kdysi, ale i přes to jsou pro mě časem, kdy alespoň na chvíli hodím všechny "dospělácké" problémy za hlavu, koukám se na pohádky, kradu cukroví z krabic, zpívám vánoční koledy a zase si připadám jako ta desetiletá holka, která si pro všechny případy v paměti uchovává onu vánoční vzpomínku na to, jak kdysi díky rodičům (a Ježíškovi samozřejmě!) prožívala každý rok jeden kouzelný den, kdy jsme se, tenkrát ještě v plném složení, celá rodina sešli u vánočního stromečku...

A tak vám (s měsíčním předstihem) přeju, aby se vám podařilo vykouzlit si i pro letošek krásné sváteční dny, a abyste je prožili se všemi, které máte opravdu rádi.

Tak tedy hezký zbytek pátečního dne (se špetkou sentimentu) :).

Jane.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Sárči Sárči | Email | Web | 20. november 2015 at 14:06 | React

wow to je nádherné ♥ ja keď som bola malá..no malá som stále..ale niečo sa zmenilo už no :D vždy sme s rodičmi pozerali rozprávky čo vysielali práve v telke..celý deň som čakal na večeru a potom na darčeky..:D ani som nedojedla a čakal kým dojedia ostatný..bežala som do izby ako šialená..najväčší darček čo tam bol bol práve pre mňa..kuchynka :D tá taká detská :D bolá som celá bez seba..no všetky časti z nej sa postrácali po záhrade..lebo sme sa so sesternicami hrávali na kuchárky..zlaté detstvo ♥ lepšie než čo dnešné deti sa radujú s nového tabletu či mobilu..ja som bola strašne nadšená z tej plastovej kuchyne :D :3 mala si naozaj krásne detstvo :3 letošné vianoce by som chcela prežiť naozaj so všetkými členmi rodiny..ale už nemám tu možnosť..rodičia sa rozviedli a pár z nich sú už tam hore..:/ takže tak ..no ale aj tak som vďačná hlavne za tú atmosféru :) nič neni krajšie ako svetielka rozvietené nad posteľou, po dome, po nábytku a taktiež hlavne na stromčeku <3
krásny článok zas som si zaspomínala na tie krásne časy :)
samozrejme mala by si záujem si spriateliť blogy? :)

2 Jane Jane | 22. november 2015 at 12:36 | React

[1]: Děkuju moc za krásný komentář :-)! Upřímně nevím, jak vydařené pro mě budou letošní Vánoce, ale je hezké mít takové vzpomínky, u kterých se člověk nakonec nemůže jinak, než usmívat... Jinak já kuchyňku nikdy nedostala, ale zato jsem dostala rozkládací domeček pro panenky a ten taky nebyl k zahození :D!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement