V ideálním světě na jiný planetě

14. december 2015 at 13:05 | Jane
Tohle téma týdne mě docela pobavilo - ideální svět? To přímo zavání scifíčkem (ok, slibuju, že nebudu celý článek až taková pesimistka).

Ale co je vlastně ideální? A to nejenom ve smyslu "ideálního světa", ale obecně, není to všechno jinými slovy tak trochu utopie? Slovo, které si kdosi vymyslel, aby pojmenoval "neuchopileno"? Jedna z definic ideálu tvrdí, že ideál je cosi nedostižitelného, s čímž se naprosto ztotožňuji, ať to vztáhnu na jakoukoli představu o dokonalosti.

Pokud se však mám držet daného tématu, tedy ideálního světa, nemůžu si pomoci, ale neustále se mi do mozku dobývá (sice trošku laciný, ale přece) vtip, jehož podstatná část zní asi takto: Vám bych paní doporučoval snad jedině začít z gruntu na druhý straně hlavy...

Takže v ideálním světě, bych já osobně žila nejraději na úplně jiný planetě.

Žila bych především na planetě, kde by nebyly války a kde by lidi měli k sobě blíž, dokázali spolu komunikovat a při tom navzájem pochopit jeden druhého, pohlíželi na sebe bez předsudků, neobraceli se k sobě zády, a kde nenávist by byla cizím slovem.

Žila bych na planetě, kde by bylo úplně jedno, jak kdo vypadá, jak se obléká, čím se živí a kolik nul je na jeho bankovním účtu a jakou rychlostí se násobí.

Žila bych na planetě, kde by nebylo za potřebí vynalézt stroj času, abych se mohla vrátit do všech momentů, kdy jsem se nerozhodla správně a kdy jsem dřív otvírala pusu, než zapínala mozek, protože v ideálním světě bych se vždycky rozhodla správně, existovala by jen jedna jediná bílá dlážděná cestička, po které bych šla životem a nikdy bych nemusela ničeho litovat a na jediném hloupém rozhodnutí by nemuselo ztroskotat veškeré mé předešlé úsilí.


Žila bych na planetě, kde by smrt neznamenala poslední úsměv, poslední slovo, poslední stisk ruky či poslední pohled na ty, které milujeme.

Žila bych na planetě, kde by neexistovaly nemoci a to nejenom ty fyzické, ale především nemoci duše, protože není horší pocit, než pocit bezmoci, když se snažíte přesvědčit milovanou osobu, že není méněcenná a že má smysl, aby nikam neodcházela.

Žila bych na planetě bez posměváčků, kterým by do rukou nebyla svěřena - mě neznámo proč - ona moc podobné pocity v člověku vyvolávat.

Žila bych na planetě, kde by mě ani nenapadlo zamýšlet se nad tím, jak by vypadal ideální svět a jaké by to asi bylo být jeho součástí.

(No a vzhledem k tomu, že jsem na začátku slíbila, že si tady nebudu hrát na pesimistku, tak bych taky docela ráda žila na planetě, kde by neexistovala prokrastinace, která mě už zase poslední týden provází životem, a bez jejíž existence bych asi ani nezplichtila tento článek.)

Jane.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Aliwien Aliwien | Email | Web | 14. december 2015 at 14:48 | React

Teď už zbývá jen maličkost. Takovou planetu najít a bude vymalováno. Jen se trochu bojím, aby pak život na této planetě nebyl jednou velkou nudou. Moc hezky napsáno.

2 čtenář čtenář | 14. december 2015 at 15:03 | React

Ahoj,tvůj článek je naprosto úžasně napsaný. Upřímně takovou planetu bych ráda našla a žila v ní. :-)

3 Jane Jane | 14. december 2015 at 17:23 | React

[1]:Děkuju, možná, že máš pravdu, ale zase na druhou stranu takovou nudu bych si možná dala líbit :-).

[2]: Děkuju :-), jó to já taky!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement