Nehrála hudba, přesto jsme tančili

14. february 2016 at 21:00 | Jane
Relativně dlouho jsem byla jedináček, téměř pět let, a po tu dobu, než se narodil můj mladší brácha, mi hlavního parťáka dělal dědeček. A ačkoli moje paměť po téměř osmi letech, co jsme se viděli naposledy, pomalu ochabuje, častokrát mi na mysl vyvstanou útržky z dětství, na které doufám ještě hodně dlouho nezapomenu.

Děda byl skvělý tanečník. Vždycky jsem si přála tančit s takovou lehkostí a tak samozřejmě, jako to uměl jenom on. Pamatuju si jedno líné odpoledne, kdy se z ničeho nic rozhodl, že je na čase, aby mě zase jednou něco naučil. A tak, protože jsem byla minimálně dvakrát tak menší než on, stoupla jsem si mu na nohy a začali jsme tančit, anebo lépe řečeno, děda tančil a já na něm visela jako pytel brambor a po celou dobu toho našeho čísla nám děda k tanci zpíval.

Děda zpíval často, a ačkoli si dnes nevybavím snad ani jediný text jeho oblíbené písně, doteď si pamatuju, jak jsme seděli v obýváku doslova přilepení na obrazovce a zpívali jsme úvodní znělku, jejíž slova jsme ani vzdáleně neznali a Esmeralda přitom každý den v tu samou dobu sedávala u vodopádu.


Děda byl taky zapálený fotbalista a ani bych nedokázala spočítat, kolikrát jsme spolu hráli fotbal mezi prádelními šňůrami, jejichž konstrukce nám sloužila jako brankoviště. Děda, který v mládí hrával fotbal, tudíž byl oproti mým nemotorným dětským nohám skutečný profík, hrál pokaždé jen v nazouvácích a vždycky si z plna hrdla zanadával, když mu bota vylétla z nohy přes celé naše improvizované hřiště a já se mohla smíchy zbláznit. Byl to holt vždycky soutěživý typ, ale ne zase až tak soutěživý, protože mě častokrát nechával vyhrát v Člověče nezlob se, ve snaze ušetřit mě hysterickému záchvatu pláče. Asi budu v tomhle po něm.

Je bohužel spoustu věcí, na které jsem už zapomněla a je spoustu okamžiků, které mi v paměti blednou, ale na jednu věc vím, že nikdy nezapomenu. Nikdy nezapomenu na to, že mě děda celý život viděl tak, jak bych si jednoho dne přála uvidět samu sebe i já.

To co se snažím říct je, že domov není jen bezpečné místo, kde se každý večer ukládáme ke spánku, jsou to také vzpomínky na výjimečné lidi, díky nimž je náš život krásnější.

Jane.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Just Blaze Just Blaze | 14. february 2016 at 21:19 | React

Krásný :-)

2 Baruschka Baruschka | Email | Web | 14. february 2016 at 21:42 | React

Možná Ti podobné vzpomínky trošku závidím. Já jsem byla od obou dědečku 100 km daleko. Jeden umřel moc brzy, takže mám jen pár útržků a ten druhý byl ztracený ve vlastním světě a každé dětské vyrušení mu bylo spíš na obtíž.
Ale zase mám podobný zážitek se sestrou, když chodila do tanečních, potřebovala parťáka na foxtrot a nikde nikdo, jen já. A navíc bylo doma málo místa, takže jsme spolu vyběhly na ulici a nehledě na stojící auta jsme to vytáčely skoro půl hodiny, než měla pocit, že umí dokonale :-)
Děkuji, že jsem si na to mohla díky Tvému článku vzpomenout. Tahle vzpomínka byla zasunutá nějak hluboko :-)

3 Profesor Hagrid Profesor Hagrid | Web | 14. february 2016 at 22:51 | React

Pěkné!! :) ;-)

4 Wnaty Wnaty | Email | Web | 14. february 2016 at 23:21 | React

Nádherné.
Tvůj děda mi připomíná toho mého. Můj děda tanečník nebyl, ale taneční číslo, které popisuješ jsme prováděli nespočetně krát. I přes to, že můj děda nebyl zapálený fotbalista, také jsme hrávali fotbal, dole v sušárně, také mezi šňůrami. Také hrával v nazouvákách.
Místo Člověče, nezlob se jsme hrávali Prší, děda mě naučil hrát Žolíky a naší oblíbenou hrou bylo také pexeso.
Nikdy jsem jedináček nebyla. Mám stejně starou sestru, která tyhle chvíle také zažívala se mnou. A pak bráchu, který tyhle chvíle s dědou zažívá teď. Dědečkové jsou úžasní!

5 Jane Jane | 15. february 2016 at 9:34 | React

[1]: Děkuju :-).

[2]: V tom případě jsem opravdu moc ráda, že sis moje vzpomínky přečetla :-), a děkuju za krásný komentář!  

[3]: Děkuju :-).

[4]: To máš teda pravdu, takoví dědečkové jsou k nezaplacení! A děkuju :-).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement